M.
Paříž jezdí na kole |
Antikvariát |
Náplavka u Seiny |
Louvre |
Pohled z Louvru na knihovnu Mazarine |
Půjčovna loděk |
Čtenářky v parku Tuileries |
Ostrov Mantanani 15.-17.8.
Ráno odjíždíme na tři dny odpočívat a šnorchlovat na ostrov Mantanani. Je vzdálen hodinu jízdy lodí od pobřeží. Není tam telefonní signál, nebudeme proto dostupní. Elektřina jde jen v noci, v té době možná budeme mít k dispozici wifi přes satelit. Loď zpět vyplouvá pouze za dobrého počasí, tak uvidíme, zda stihneme 18. letadlo :-)
Je većer 17.8. , jsme zpět v KK.
Byla to nádhera, takové moře jsme ještě neviděli. Souostroví 3 ostrůvků Mantanani je vzdáleno 30 km od pobřežî, největší z ostrovů Besar, na kterém jsme byli, je 3 km dlouhý a 1,5 km široký. Podél celé jižní strany ostrova je dlouhá pláž, na jednom konci policejní stanice, na druhém vesnice a uprostřed chaty Mari Mari se sotva 40 turisty. Naprostý relax. Kolem jsou korálové útesy, absolvovali jsme dva šnorchlovací výlety na člunech, všude byly barevné korály různých tvarů a barevné ryby.
Evidnetně se taková nádhera musela něčím vyvážit, takže před cestou zpět se zatáhlo, zvedl vítr a začaly vlny. Motorový člun bojoval s vlnami, skákal po nich, nakláněl se, všichni cestující byli mokří, měli jsme toho dost a byli jsme rádi, když jsme vystoupili. Jeli jsme to dvakrát tak dlouho než cestu na ostrov.
... a tak nám cesta po Borneu už končí, zítra letíme do Singapuru a pozítří opět přes Dubaj do Prahy.
D pokračuje na Jávu a Bali :-)
MTD
NP Kinabalu 12.-13.8.
Na dva dny jsme odjeli do parku pod horu Kinabalu (4095 m). Hora je symbolem Sabahu, mají ji i na vlajce. Dvoudenní výstup na vrchol prý patří mezi 10 "nejkrásnějších treků" světa, na to ale nemáme kondici ;-) Tak jsme se pohybovali jen ve výšce 1600 m. Hora je v mracích, odpoledne nám zde poprvé pršelo, takže prales byl deštný a deštivý.
Deštný prales v dešti
Přeletěli jsme cca 800 km do Kota Kinabalu ve státě Sabah.
KejKej, jak tady Kota Kinabalu všichni říkají, je modernější, ale také dražší než Kuching.
Kota Kinabalu z hotelu
Jeden den jsme strávili koupáním na ostrově Mamutik, jednom z pěti ostrovů parku Tunku Abdul Rahman, který je u Kota Kinabalu. Byl odliv a tedy málo vody, nedalo se plavat, jen jsme se cachtali mezi kameny a drobnými korály.
Zkusili jsme durian, ale smrděl tak, že jsme ho nedojedli. I chuť byla divná. Nejvíc nám chutná mangostan.
Semenhgog a Annah Rais 10.8.
Poslední den v Sarawaku jsme jeli na výlet do Annah Rais Longhausu a na pozorování polodivokých orangutanů do národní rezervace Semenggoh.
Annah Rais je vesnice asi 60 km od Kuchingu k indonézským hranicím, kde žijí původní domorodí obyvatelé Bornea kmene Bidayuh. Bývali to lovci lebek, přes 100 let už to ale mají zakázáno. Povolení lovit lidi prý opět dostali v období 2. světové války, když tu byli Japonci... Žijí v tzv. Longhausech (spojený dlouhý dům pro mnoho rodin). Dnes si ti, kteří neodešli do města, živí ukazováním své vesnice.
Semenggoh je rezervce polodivokých a divokých orangutanů. Polodivokost spočívá v tom, že někteří z nich občas přicházejí z džungle v době krmení pro jídlo (převážně ovoce). Měli jme štěstí, postupně jich po větvích dorazilo 11 ( stává se, že nedorazí žádný).
Před stavbou domku jsme viděli pěknou tabulku:
Bako 6.-8.8.
Z Kuchingu jsme na 3 dny odjeli do NP Bako. Je na pískovcovém poloostrově, dostupný jen lodí po moři a jen v určitých hodinách kvůli odlivu. V parku je nedotčená flora a fauna Bornea. Bydlí se v bungalovech v centrále parku, je to už v porostu džungle, takže v noci jsou slyšet zvuky zvířat. Parkem vedou turistické trasy, jsou docela náročné na terén, např. 6 km jsme šli 4 hodiny. Na konci trasy se většinou došlo na pěknou pláž, byl ale zákaz koupání kvůli krokodýlům. Byli jsme i na noční procházce do džungle s rangerem. Viděli jsme opice Proboscis (kahau nosatý), které žijí jen na Borneu, drzé makaky, vlídná divoká prasata vousatá, létajícího lemura, ale i jedovaté hady. Moc se nám tam líbilo.
Borneo - Kuching a okolí 5. a 9. 8.
Zdravíme do rovněž tropické Prahy s 37 stupni. My zde máme pouze 33 :-), ale vzhledem k vysoké vlhkosti jsme pořád mokří. Po několika dnech se dostáváme k signálu, takže můžeme zrekapitulovat minulé dny na Borneu (fotky jsou jen z telefonu, tedy ne zrovna dobré kvality, lepší budou až z foťáku v Praze).
V úterý jsme přeletěli do státu Sarawak v malajsijském Borneu. Jeho hlavní město je Kuching - město koček. V samotném městě nic moc není.
Ulice v Kuchingu, v dálce pozlacená střecha budovy shromáždění |
Hlavní mešita |
Převoz na druhou stranu řeky |
Čínský chrám |
Tropicke orchideje |
Jídlo střídáme, k obědu obvykle nudle nebo rýži s masem, většinou něco malajského (čínská jídlanám moc nechutnají). Večer jsme pak chodili do obrovského sea food bufetu, kde jedí místní. Je na střeše parkoviště a odhadujeme, že se tam vejde přes tisíc lidí. Jídlo je tam skvělé, zkusili jsme královské krevety, velké kraby i mušle.
Sea food Top Spot bufet |
Jarní kapradina na česneku |
Mušle black pepper |
Laksa - místní polévka s kuřetem a vajíčkem |
Mangrovníkové porosty |
|
Hledej krokodýla |
Poslední fotky z Kuchingu jsou z nedělního trhu. Je to obrovské tržiště za městem, nedávno ale bylo přemístěno do nových prostor, takže už Bohužel nemá takovou atmosféru jako dříve.
Různé druhy banánů na trhu |
Trh |